Je to rok, co jsme spolu strávili krásný víkend ve Vídni. Tenkrát jsme ještě netušili, že nám tím začíná dlouhá a rozhodně pestrá pouť, která nás oba zavede na místa, kam bychom se jeden bez druhého nejspíš nikdy nepodívali.

Horal za ten rok vypil víc kávy než za celý svůj dosavadní život, já zase díky němu objevila kouzlo merino vlny. Vzala jsem ho za kulturou, on mě zavedl do té nejčistší přírody. Koupil mi krosnu, já ho oblékla do saka a hezkých bot. On už ví, kdo byl Olbram Zoubek, já zase, jak se na letadlových lodích dělá ze slané vody sladká. A oba si myslíme své o tom, k čemu nám taková informace bude. 😉

Rozhodně nejsme ze stejného těsta a občas je to na našem soužití znát. Ve výsledku jsme ale vzájemně obohatili své světy, rozšířili si obzory a našli (možná lehce masochistické) zalíbení ve vystupování z komfortní zóny.

Jedno takové nás (vlastně jen mě) brzy čeká… #waitforit