Jako malí žijeme s představou, že hrdinové nejen existují, ale že se jimi klidně můžeme stát my sami, jen co vyrosteme. Fascinují nás všichni ti Herkulové, Xeny, Želvy Ninja a Odpadlíci (ano, jsem dítě devadesátek) a svaly, prsa a motorky v tom hrají až druhou nejdůležitější roli. Ta první je pocit, že máme moc vzít věci do vlastních rukou, zachraňovat životy, zahnat zlo na útěk (nebo mu loupnout hlavou na stranu a říct: „Zbývá ti deset vteřin života…“)

A pak vyrosteme a naše hrdinské ambice zmizí na stejné skladiště snů jako herečka, popelář, kosmonaut a princezna. A my s úzkostí sledujeme zprávy o válkách a ekologických problémech a zaháníme pocit bezmoci náplastí z materiálního přepychu a šlehačkových dortíků.

Jenže kdo nás zachrání? Někteří z nás věří na rytíře z Blaníku, jiní si ujíždějí na Marvelovkách a ten zbytek volí Babiše. Ale stát se sami hrdiny? Simvás, už jsme snad velký, ne?

No právě – už jsme velcí. Je čas!

Hrdinou se můžeme stát každý den a neznamená to, že od té doby musíme nosit upnutý trikot. Je to často jen o tom, rozhodnout se udělat věci správně. Potlačit pohodlnost, lhostejnost nebo pocit trapnosti. Přestat hledat výmluvy a neutéct. Dvacet vteřin odvahy, jak zaznělo v jednom roztomilém filmu*.

A začít můžeme klidně dneska. Třeba takhle:

• používat látkové pytlíky na ovoce, zeleninu a pečivo
• pustit starého člověka/těhotnou ženu/kluka s berlemi sednout v tramvaji
• nekupovat balenou vodu
• krmit v zimě ptáčky a srnečky
• pomoci cizímu člověku roztlačit auto
• nenakupovat oblečení ve fast fashion řetězcích
• pořídit si na cesty filtr na vodu
• nabídnout pomoc člověku na ulici, kterému je evidentně zle
• redukovat a recyklovat odpad
• jíst maso, vejce a mléko z etických zdrojů
• odnést si z hor všechny odpadky, které jsme tam přinesli
• odmítnout brčko v kavárně
• pomoci slepému člověku přes přechod či do autobusu
• podporovat drobné řemeslníky a farmáře
• nemlčet tváří v tvář šikaně
• zastavit u autonehody

Vidíte? Některé hrdinské činy jsou úplně jednoduché a jiné v nás zase zanechají stopu na celý život. Budiž nám ta stopa navždycky důkazem, že máme moc udělat svět lepším.

Pro naše děti, pro lidi kolem nás a taky trochu pro sebe 🙂

*Koupili jsme ZOO (2011)