A je to.

Můj rok 2018 byl tak výživný, že víc už to snad ani nešlo, a jak se tak rozhlížím okolo sebe, mám pocit, že nejsem jediná. Pro spoustu z nás znamenal období změn, štědrých nálezů i bolestných ztrát a především hlubokého sebepoznání. Ne vždycky příjemného, ale bezesporu cenného.

Jsem vděčná za všechno, co se loni stalo, ale bilancovat nebudu. Rok 2018 je uzavřená kapitola a jede se dál.

Sepsala jsem si pár novoročních „předsevzetí“, v uvozovkách proto, že stejně jako na minulosti, nechci lpět ani na budoucnosti. Na tom, že „odteď budu žít úplně jinak“. Nevěřím, že to funguje. Co ale chci, je být víc ve spojení. Se sebou, s druhými, s přírodou. Ne fanaticky, ale svobodně. A totéž bych přála i vám.

Naslouchat si, naladit se, hýčkat se.

Spíše než sebešikanující úkoly a omezení, která stejně stěží vydržíme déle než měsíc, jsem sepsala principy, které nám dovolí volně dýchat, nahlas se smát a klidně spát. Tady jsou:

• Žít pomalu
• Mít pomálu
• Tvořit více než konzumovat
• Hrát, zpívat a tančit (i když „to neumíme“)
• Číst dobré knihy. Hodně
• Být laskaví k sobě samým i navzájem
• Následovat přírodní cykly
• Nechávat víc bosých stop v hlíně
• Nechávat co nejméně ekologických stop
• Nakupovat méně a zodpovědněji
• Říkat „ano“ výzvám
• Říkat „ne“ bez výčitek svědomí
• Neztrácet čas na sociálních sítích
• Trávit chvíle s těmi, jež máme rádi
• Vařit a jíst zdravěji, zeleněji a s požitkem
• Pít vodu
• Dýchat do břicha
• Hodně spát
• Hýbat se

Souzníte? Věřím, že alespoň v něčem ano.

Tak šťastný rok 2019!