Pořád Jina

Cítím se být na pomezí.

Někde mezi “homo urbanus” a divoženkou, co běhá po louce bosky a trhá bylinky při měsíčku.

Vlastně mi všichni ti zkouření nemytí hippieci byli vždycky něčím sympatičtí. Ne teda úplně tou zkouřeností a nemytostí, ale svou touhou souznít s přírodou. Uctívat ji. Rozumět její moudrosti a chápat její absolutní nadvládu nad vším a všemi na téhle planetě. 

Jenže taky mám ráda dlouhé černé kabáty a hezké boty. Baví mě nosit rudou rtěnku a tu a tam si nechat narůst neprakticky, ale elegantně dlouhé nehty. Miluju kavárny a celou tu městskou „hipsta“ kulturu s jejími dizajnovými kelímky na kafe, nakouslými jablíčky a Instagramem. A běhat bosá po Třídě Míru a hrát si na jeskynní ženu uprostřed města mi pořád připadá spíš švihlé než „napojené“.

Takže…jde tyto dva světy vůbec skloubit?

Věřím – doufám – že ano. Že stačí to jen nehrotit. Dovolit si neškatulkovat druhé ani sebe. S čistým svědomím si z těch obložených mís, které nám život servíruje, vybrat to, s čím souzníme. Napříč kategoriemi. Protože…

„…to, co je nejživější a nejpravdivější, se děje vždy někde na pomezí, v nekonečně velkém pohraničí.“ /Olga Tokarczuková, Okamžik medvěda/

Ostatně, cítím, že v tom nejsem sama. Baví mě sledovat, jak se čím dál víc „hippie“ principů pro generaci Y stává běžnou praxí, nebo alespoň sílící tendencí. Opouštíme města, zbavujeme se věcí, čistíme lesy, pláže a své duše. A i když města neopouštíme, přestává nám být jedno, kde se bere naše jídlo a jestli je v naší ulici zeleň nebo jen betonová džungle.

Cítíš to taky tak? Možná si taky přeješ…

…bydlet zdravě:

• žít blízko přírodě, bez hluku aut a (světelného) smogu
• pořídit si nábytek z masivu raději než z lepenky
• nebýt zahlcen harampádím, médii a elektronikou
• nemít světlo na tlesknutí a automatický utírač zadku na záchodě

…léčit se:

• následovat přírodní cykly a plout s nimi, ne proti nim
• chodit bosky v trávě a v hezkých botách ve městě
• namísto růžových pilulek a antibiotik pojídat organické jídlo a pít čistou vodu
• a klidně si za to jídlo připlatit, hlavně když někomu bude stát za to ho pěstovat

…prožívat:

• cenit si víc času než peněz
• čichat ke květinám a naslouchat řece
• zpívat s kytarou u ohně, ale taky chodit na výstavy a do divadla
• dělat si líná rána a klidné večery s dobrým jídlem

…vypadat krásně a cítit se tak:

• nosit šperky z minerálů (za které děkuji další “přírodní, ale s rozumem” ženě Kátě z pappeterie :))
• používat přírodní kosmetiku bez chemických srágor (ale ať to voní, prosím!)
• nenakupovat rychlou módu v řetězcích, ale ani beztvaré pytle v etno krámech
• nosit len a vlnu, ale taky podpatky a sexy punčochy, když mám chuť

…tvořit život:

• rodit víc tak, jak to budu cítit já, než jak to pana doktora učili za totáče
• nosit to malé v šátku, kdykoli budeme oba chtít
• mít jiný než batikovaný šátek 🙂

Takže ano. Moje polička s bylinkami, plátěné pytlíčky na nákupy a absolvovaný kurz hypnoporodu ze mě možná dělá trochu „ezo-etno pošahance“.

A ano, ti „praví“ příslušníci ezo-etno klanu by mě pro můj parfém od BVLGARI a iPhone (byť starý) nepochybně zavrhli coby plytkého konzumenta komerce.

Ale víš co? Takhle mě to baví. Takhle jsem to já. Trochu ode všeho, protřepat, nemíchat.

Jen si taky dej, takhle chutná svoboda.

Tak pís!

Jina