Rok 2022 se pro mou rodinu nese převážně ve znamení ztrát a těžkých zkoušek. A tak není divu, že ke mně letos melancholický podzim promlouvá silněji než kdy předtím.

Vnímám klid, který s sebou přináší. Zemitou vůni hlíny, listí a hub. Chladná rána a průzračnou noční oblohu. Šustění listí pod nohama. Hejna havranů křižujících nebe. Rostliny, které svou sílu přesouvají z květů do kořenů, zvenčí dovnitř. Stejně jako já.

Přes všechnu tíhu, kterou cítím (nebo právě pro ni), hledám kolem sebe krásu, do které bych se mohla zachumlat, a v sobě mír, který by mě ukolébal k zimnímu spánku.

jakoby v posledním tažení
vzedmula se příroda
a ještě jednou zalila svět
krásnem

než přijde zima
a všechno zhasne