Browsed by
Rubrika: Tvorba

Všechny mé obrazy na jednom místě. Malba, kresba, linoryt a cokoli dalšího mi vyroste pod rukama. Vítejte v mé soukromé galerii 😊

Míň přemýšlej, víc tvoř

Míň přemýšlej, víc tvoř

Dlouho jsem se cyklila v pocitu, že chci tvořit, ale co když nejsem dost dobrá? Co když to nikoho nebude zajímat? Co když nebudu vědět, co malovat a jak svou tvorbu prezentovat? Co když moje obrazy nebudou dostatečně originální a unikátní? Co když nikdy nebudu vystavovat, prodávat… Co když jsem houby umělkyně a jen tu na něco hraju?

Takových “co když” mi jelo hlavou tolik, že jsem úplně paralyzovaná seděla na zadku a do noci projížděla obrázky a videa lidí, kteří to dokázali. Kteří tvoří a svět je vidí.

To mému rozpoložení samozřejmě moc nepomohlo.

A pak se něco stalo. Vlastně ani nevím, co to přesně bylo, ale v tu chvíli velký kus toho obrovského strachu, té koule na mé noze, najednou odpadl a odkutálel se pryč. A já se po strašně dlouhé době konečně nadechla té nádherné, osvobozující, čerstvé vůně kreativity.

První obraz vytvořený s novou energií. Nejvíc ho miluje naše Justýnka.

Najednou už moje tvorba nestojí na tom, co na to ostatní. Podpora a odezva jsou pro mě neskutečně cenné, o tom žádná, ale nejsou podmínkou pro to, abych tvořila. Najednou jsem si jakoby sáhla na samou podstatu tvůrčí svobody. Maluju se stejnou přirozeností a nutností, jako dýchám, a budu to dělat, i kdyby mé obrazy nikdy nikdo neviděl.

Možná to zní trochu egoisticky nebo nevděčně, ale je to vlastně podobné, jako nutnost dát lásku nejprve sám sobě, aby mohl člověk milovat druhé. Jako nasadit si v letadle kyslíkovou masku, než se začnete starat o ostatní.

Nejprve musím nechat tvůrčí energii proudit každou buňkou svého těla, než se začnu starat o to, jestli se to, co vytvořím, někomu líbí. Dokud totiž nic nevytvořím, nemá se lidem co líbit, že?

Neznamená to, že jsem najednou velká umělkyně, že maluju líp než doposud nebo se umím lépe prezentovat na sítích. Znamená to ale, že to konečně dělám s lehkostí a beze strachu a mám pocit, že to nese své ovoce od prvního dne. Koně, psi a Instagram totiž strach vycítí! 😁

Tak hodně štěstí ve vaší vlastní tvorbě a nezapomeňte: děláte to hlavně pro sebe!

Hojnost

Hojnost

Hojnost sklidila velký úspěch, ale nového majitele zatím nemá, i když zájemci by byli. Někomu se zdála moc drahá, někomu malá, někdo se stěhoval a tak vůbec. Ale nevadí, nespěchám. Zatím je tím prvním, co vítá naše hosty při vstupu do domu, a tam čeká, až se do ní někdo zamiluje přesně tak, jak je.

Ryby a ptáci

Ryby a ptáci

“Prodáno muži sedícímu na útesu.” napsal mi odkudsi ze Španělska.

Ta poetika už snad nemůže být větší! Koupu se v radosti, létám v oblacích! Děkuji!

Bohyně

Bohyně

Člověk při malování občas překvapí i sám sebe 😅 Tvorba je meditace a umí být hodně terapeutická. Člověk se toho může hodně naučit o druhých i sám o sobě. Stačí se dobře dívat a číst mezi tahy.

Chlapec z vlaku

Chlapec z vlaku

Stará skica mého náhodného spolucestujícího z ledna 2016. Nijak zvlášť povedená. A tak, když mi teď přišla po dlouhé době do cesty, zkusila jsem jí vdechnout život trochou barvy.

Kořeny

Kořeny

Další obraz jako dárek, tentokrát pro dědečka. Kdyby prý měl té zeleniny na zahradě málo. Název „Kořeny“ je myslím víc než příznačný.

Pěstujme lásku

Pěstujme lásku

Co zasejeme, to sklidíme. Pěstujme lásku. K sobě, k druhým, k planetě. Amen.

Akvarel 30×40 cm. Brzy vznikla ještě druhá verze a obě budou brzy viset na zdech nových majitelů.
Mám z toho obrovskou radost, děkuji! 🙂

Nesněží…

Nesněží…

křupe jak tenký led
má neochvějná víra
že i letos přijde zima
posedět
vyprávět
do sněhu zachumlat svět

Tak jsem si to vygůglila. Říká se tomu environmentální žal nebo taky ekologická úzkost.
Ten neodbytný pocit, že je tady něco špatně, když nesněží ani na Vánoce, ani v lednu a dokonce ani v únoru.
A hlavně – ta depka, že s tím nemůžu vůbec nic udělat.

A to jsem si myslela, že zrovna já sníh k životu rozhodně nepotřebuju…
Tak kde se ten pocit bere?

Možná je to tím, že bych chtěla ukázat sníh Justýnce. Zažije ještě vůbec někdy bílé Vánoce?
Taky bych chtěla poznat, že přichází jaro, podle rozvodněných řek a tajících sněhuláků, a ne jen podle toho, že v cukrárně přibudou nové druhy zmrzliny.
Možná mě děsí, že nevím, co se stane s poli a sady, když je za celou zimu nikdo nepřikryje tlustou bílou duchnou, aby si pořádně odpočinuly.
A nebo už je jen tahle prapodivná, šedivá a ponurá zima trochu moc dlouhá.

Máš to taky tak? Taky cítíš tu podivnou bezmoc?
Tak dotěrnou, že málem zastíní i všechno to, co člověk má ve svých rukou. Třídění odpadu, nakupování v bezobalkách, používání přírodní kosmetiky a drogerie, vaření z bio potravin a oblékání se do pomalé módy.
Když to člověk takhle vyjmenuje, není toho málo. Nejsme tak bezmocní, jak si někdy připadáme. Jen na to nesmíme zapomínat.

Tak jo, jdu si dát meduňkový čaj a naplánovat s Horalem co nejdřív výlet do kopců. Tam prý toho bílého zázraku přece jen trochu je. To by v tom byl čert, aby mi nebylo líp. 🙂

Tak hezký zbytek „zimy“!

Jina