Browsed by
Archiv rubriky: Tvůrčí záchvěvy

Pivoňky

Pivoňky

Pivoňky. Linoryt, který jsem v červnu vyryla, v červenci natiskla, v srpnu dala mamce k narozeninám, v září si ho vyfotila a v říjnu postuju.

Ale co, lepší pozdě než nikdy, ne? 🙂

#longtermproject

Jednou…

Jednou…

Poprvé od střední školy jsem se pustila do linorytu. Dělala jsem si na něj zálusk už dlouho, ale člověk se může donekonečna chystat na to, že jednou něco zrealizuje, dokud neudělá první krok. Třeba si nekoupí lino na ten linoryt, že…

Já jsem teď díky předmateřské fázi mateřské dostala prostor na více takových svých „jednou“. Třeba na sbírání a sušení bylinek, pravidelnou jógu, kompletování výbavičky pro miminko nebo uklízení toho nezměrného chaosu ve svém počítači.

Ještě daleko víc „jednou“ mi ale zbývá. Tak třeba jednou:

  • napíšu knihu
  • udělám si autoškolu
  • ušiju závěs do dveří, aby nám v zimě netáhlo z chodby
  • vytvořím dost hezkých věcí na to, abych uspořádala výstavu
  • naučím se francouzsky
  • vypěstuju vlastní ovoce a zeleninu
  • přečtu všechny knihy, které mám v knihovně a které do ní ještě přibudou
  • zasadím strom. A pak další. A pak další a další…
  • naučím svou dceru být laskavá k druhým, a hlavně sama k sobě
  • navštívím Kanadu
  • uklidím si ve skříni a udržím tam pořádek!

A co ty? Na co se chystáš a odkládáš to? Nepřišel čas se do toho dát?

Praha

Praha

Tohle vyznání jsem napsala v dubnu před třemi lety, kdy jsem v Praze studovala, bydlela a užívala si každou minutu. Pořád platí.

Praha je prý hrozně drahá.

Tak nevím. Běhám tady v šatech za šedesát korun, v ruce kafe za pade a na očích sluneční brýle za tři pětky.
Mířím na místo, kde si dám polívku za třicet osm a kde mě nechají celé hodiny pracovat u moštu za dvacku.
Ten chodník, po kterém jdu, lemují tulipány s květy velkými jako dlaně a napučené šeříky slibují možná už pozítří provonět náměstí Míru úplně zadarmo.

Něco na tom bude…
Praha je mi hrozně drahá!

P. S. Jen fotku toho překrásného rozkvetlého náměstí bohužel nemám. Budeš si ho muset představit.

Do červena

Do červena

Zamilovala jsem se do akvarelu. Je to taková nesmělá, trochu zasněná technika, která ale umí vyrazit dech. Mně rozhodně. 🙂