Procházím
Archiv pro štítek: poezie

Praha

Praha

Tohle vyznání jsem napsala v dubnu před třemi lety, kdy jsem v Praze studovala, bydlela a užívala si každou minutu. Pořád platí.

Praha je prý hrozně drahá.

Tak nevím. Běhám tady v šatech za šedesát korun, v ruce kafe za pade a na očích sluneční brýle za tři pětky.
Mířím na místo, kde si dám polívku za třicet osm a kde mě nechají celé hodiny pracovat u moštu za dvacku.
Ten chodník, po kterém jdu, lemují tulipány s květy velkými jako dlaně a napučené šeříky slibují možná už pozítří provonět náměstí Míru úplně zadarmo.

Něco na tom bude…
Praha je mi hrozně drahá!

P. S. Jen fotku toho překrásného rozkvetlého náměstí bohužel nemám. Budeš si ho muset představit.

Autorské čtení

Autorské čtení

chceš víc
poezie mých stehen?
chceš hrát si se slovy
šeptanými do polštáře?

autorské čtení mé duše
před jednočlenným publikem

zatleskáš mi?

Autoportrét

Autoportrét

rozpité kontury černou tuší
a kaňky od inkoustu
občas trocha barvy
a pár nevhodných slov vystřižených z novin

koláž ze vzpomínek
nástěnka ohmataných fotek
povídka s otevřeným koncem

Konec

Konec

v posledním odstavci
píšou žes odešel
za štěstím jinam
za jinou

v posledním odstavci
všechna má vina
udusím dnešek
peřinou

krásný

krásný

někdy si myslím
že to bude krásný
teprv až si budem chybět

třeba zas budeš básnit

a říkat pravdu
a celý to chtít zpět

„naposled…“