Browsed by
Tag: příroda

Podzim v duši

Podzim v duši

Rok 2022 se pro mou rodinu nese převážně ve znamení ztrát a těžkých zkoušek. A tak není divu, že ke mně letos melancholický podzim promlouvá silněji než kdy předtím.

Vnímám klid, který s sebou přináší. Zemitou vůni hlíny, listí a hub. Chladná rána a průzračnou noční oblohu. Šustění listí pod nohama. Hejna havranů křižujících nebe. Rostliny, které svou sílu přesouvají z květů do kořenů, zvenčí dovnitř. Stejně jako já.

Přes všechnu tíhu, kterou cítím (nebo právě pro ni), hledám kolem sebe krásu, do které bych se mohla zachumlat, a v sobě mír, který by mě ukolébal k zimnímu spánku.

jakoby v posledním tažení
vzedmula se příroda
a ještě jednou zalila svět
krásnem

než přijde zima
a všechno zhasne
Sezónní girlandy

Sezónní girlandy

Girlandám všeho druhu jsem naprosto propadla. Jsou efektní, a zároveň tak jednoduché na výrobu, že se do toho klidně můžete pustit společně s dětmi.

Nejvíc mě baví vytvářet girlandy z různých přírodnin podle ročních období a sezonních svátků. Na jaře a v létě třeba z květů nebo peříček, na podzim ze suchých listů a jeřabin, v zimě třeba ze šišek či pomerančů.

Fantazii se ale meze nekladou a navěšet do řady a nitku můžete téměř cokoliv 🙂

Lisované listy. Můžete ale použít i čerstvé a nechat je přirozeně zkroutit. Výsledek je taky krásný.
Pomeranče a šišky jsou naše vánoční klasika.
Moje první výstava

Moje první výstava

Můj dávný a donedávna velmi vzdálený sen se stal skutečností. Vystavuju!

Průřez mými obrazy a básněmi od velmi starých po úplně aktuální teď visí v galerii Maryška Bohumíně a můžete se na něj přijít podívat každé úterý a čtvrtek až do konce listopadu.

Výstava je prodejní. Přijďte se mrknout a třeba si i vybrat něco hezkého na zeď.

Jste srdečně zváni!

Hojnost

Hojnost

Hojnost sklidila velký úspěch, ale nového majitele zatím nemá, i když zájemci by byli. Někomu se zdála moc drahá, někomu malá, někdo se stěhoval a tak vůbec. Ale nevadí, nespěchám. Zatím je tím prvním, co vítá naše hosty při vstupu do domu, a tam čeká, až se do ní někdo zamiluje přesně tak, jak je.

Ryby a ptáci

Ryby a ptáci

“Prodáno muži sedícímu na útesu.” napsal mi odkudsi ze Španělska.

Ta poetika už snad nemůže být větší! Koupu se v radosti, létám v oblacích! Děkuji!

Velikonoční tvoření s dětmi: Ptáčci

Velikonoční tvoření s dětmi: Ptáčci

Jestli máte doma dětičky tak malé, že vrcholem jejich tvorby je papír pokrytý barevnými šmouhami, pak je toto návod přesně pro vás!

Naše letošní velikonoční pohledy 🐥

1) Nechte děťátko pomalovat vodovkami výkres (doporučuji jen 2-3 barvy, ať z toho nemáte hnědý žabinec)
2) Po uschnutí vystřihněte ptáčky, vajíčka nebo co vás napadne
3) Zavěste na nitku (lze i na klacík nebo jako girlandu, ale takto pod sebe jsem to vyhodnotila jako nejjednodušší řešení pro mě i příjemce)
4) Zezadu napište vzkaz
5) Šup do obálky a hurá do světa!


Za inspiraci na ptáčky děkuji mé kamarádce, výtvarnici Kátě Pappové, držím si je v hlavě už pěkně dlouho, tak konečně přišla ta pravá chvíle 😊
Pokud se do nich pustíte, dejte mi prosím vědět, ráda se na vaše výtvory podívám 🙏❤️


Krásný předvelikonoční čas přeju!

Kořeny

Kořeny

Další obraz jako dárek, tentokrát pro dědečka. Kdyby prý měl té zeleniny na zahradě málo. Název „Kořeny“ je myslím víc než příznačný.

Proč mi Horal nekupuje květiny?

Proč mi Horal nekupuje květiny?

„To není fér, ostatní ti můžou dávat kytky a já ne,“ postěžoval si tuhle Horal, když jsem od jeho rodičů dostala pestrobarevný puget, poděkovala za něj a se zalíbením do něj zabořila tvář.

Jenže tak to není. Jsem šťastná, když mi dá Horal květinu. Ale ještě šťastnější jsem, když ví, že květiny z konvenčních zdrojů jsou jako maso z velkochovů. A že to není můj šálek kávy.

Květinový průmysl totiž patří k těm s největší ekologickou stopou. Květiny se pěstují v obrovských monokulturách, které postrádají biodiverzitu, sezónnost i lokálnost, a tudíž si žádají masivní chemické ošetřování a hnojení, umělé světlo a teplo a na závěr drahý transport na druhou stranu světa. A po tom všem se nám chvilku líbí a do týdne je po nich. Smutný příběh.

Takže jaké květiny mě potěší?

Volně rostoucí. Když mi Horal na procházce zastrčí sedmikrásku do drdolu, jsem dojatá víc než z kytice za tisíce.

Lokálně a sezónně pěstované. V Čechách se tento trend čím dál víc rozmáhá a já mu maximálně fandím. Květináři jako Kytky od potoka, Květinové lahůdkářství, Divoké kvítí nebo Verbascum florist vážou nádherné kytice z lučních květin, jejichž pěstování nejenže nezatěžuje životní prostředí, ale navíc vytváří domov pro pestrá společenství hmyzu, který je jinak z naší přírody vytlačován.
A my máme rádi ty motýle!

Živé. S kořeny. Takové, které (pokud je nezahubím) mi budu dělat radost ještě dlouho. A při pohledu na ně si vždycky vzpomenu na toho, kdo mě jimi obdaroval.

A proč jsem teda nespustila přednášku o ekologických květinách, když jsem k MDŽ dostala tu krásnou kytici smutných květin?
Protože je mi potěšením, že si někdo vzpomněl, že bych mohla dostat květiny. I když mě ten člověk nezná natolik, aby znal můj postoj. Toho samotného gesta si cením.
A taky proto, že když už jsou u mě, to nejlepší, co pro tyhle květy mohu udělat je vážit si jich, pečovat o ně a těch pár dní se jimi kochat, co to půjde.

A Horal? Ten to vždycky nakonec nějak vymyslí. Většinou tak, že místo kytky přinese láhev prosecca. A to je beztak ta nejlepší kytice 🙂

Tak krásný den a přeji vám (zdravé) květiny nejen na MDŽ.

Jina

Nesněží…

Nesněží…

křupe jak tenký led
má neochvějná víra
že i letos přijde zima
posedět
vyprávět
do sněhu zachumlat svět

Tak jsem si to vygůglila. Říká se tomu environmentální žal nebo taky ekologická úzkost.
Ten neodbytný pocit, že je tady něco špatně, když nesněží ani na Vánoce, ani v lednu a dokonce ani v únoru.
A hlavně – ta depka, že s tím nemůžu vůbec nic udělat.

A to jsem si myslela, že zrovna já sníh k životu rozhodně nepotřebuju…
Tak kde se ten pocit bere?

Možná je to tím, že bych chtěla ukázat sníh Justýnce. Zažije ještě vůbec někdy bílé Vánoce?
Taky bych chtěla poznat, že přichází jaro, podle rozvodněných řek a tajících sněhuláků, a ne jen podle toho, že v cukrárně přibudou nové druhy zmrzliny.
Možná mě děsí, že nevím, co se stane s poli a sady, když je za celou zimu nikdo nepřikryje tlustou bílou duchnou, aby si pořádně odpočinuly.
A nebo už je jen tahle prapodivná, šedivá a ponurá zima trochu moc dlouhá.

Máš to taky tak? Taky cítíš tu podivnou bezmoc?
Tak dotěrnou, že málem zastíní i všechno to, co člověk má ve svých rukou. Třídění odpadu, nakupování v bezobalkách, používání přírodní kosmetiky a drogerie, vaření z bio potravin a oblékání se do pomalé módy.
Když to člověk takhle vyjmenuje, není toho málo. Nejsme tak bezmocní, jak si někdy připadáme. Jen na to nesmíme zapomínat.

Tak jo, jdu si dát meduňkový čaj a naplánovat s Horalem co nejdřív výlet do kopců. Tam prý toho bílého zázraku přece jen trochu je. To by v tom byl čert, aby mi nebylo líp. 🙂

Tak hezký zbytek „zimy“!

Jina