Jak přežít karanténu

Jak přežít karanténu

Nějak to zatím nevypadá, že by tohle „období“ mělo brzy skončit, tak si sem s dovolením odložím takový malý „to do list“ pro chvíle, kdy mi z toho doma začne hrabat.  

Takže co všechno se dá dělat během domácího vězení, abychom se z toho nezbláznili?

Šít roušky, samozřejmě, to je teď in. 🙂 I kdyby jich nakonec přece jen bylo dost, na světě bude veseleji, když budou mít lidi své vlastní, originální modely.

Za krásnou fotku roušek z mé „dílny“ děkuji Kátě z Pappeterie

Číst. Poslouchat audioknihy, podcasty, zkrátka se vzdělávat. Konečně máme prostor na všechny ty knihy, které jsme odkládali na důchod!

Přesadit květiny. Beztak je na to teď zjara ten správný čas, a když si s nimi budeme z nedostatku sociálního kontaktu povídat, porostou o to líp.

Péct chleba. Domácí, kváskový. Nejenže kvůli němu nebudeme muset do obchodu, ale navíc takový návrat k tradici zase trochu  povznese tu naši národní kulturu.
Návod na vlastní kvásek najdeš třeba na Instagramu u @bududub a @kvaseczech. A jakmile si tohle živé tanagoči jednou vypěstuješ, můžeš z něj péct klidně každý den. 

Vytřídit si šatník. Vyměnit zimní věci za letní, projít je kousek po kousku a vyhodnotit, co opravdu nosíme a co nám jen zabírá místo. Zkrátka si udělat základ pro pomalou módu.

Tvořit. Berme tuhle situaci jako příležitost věnovat se věcem, které nás už dlouho volají, ale na které jaksi nikdy nebyl čas. Takže malujme, pišme, vyrábějme ze dřeva/hlíny/látky/papíru… z čeho je nám jen milo. 

Volat babičkám a dědečkům. Říct jim, že všechno bude zase v pořádku.
A vůbec volat všem, koho máme rádi. Třeba i těm, kteří jsou daleko a dlouho jsme o nich neslyšeli. Teď poprvé platí, že je lepší nažhavit dráty, než se setkat osobně.

Cvičit. Nepotřebujeme posilovny, abychom se mohli protáhnout nebo si dát do těla. A až nám dojdou vlastní nápady, můžeme zkusit video instruktory. Osvědčená je třeba Yoga with Adriene, ale spousta místních jogínských center teď spouští kurzy online jako náhradu za běžný provoz.

Meditovat. Zkouším to a moc mi to nejde, ale trénink dělá mistra. Doporučuji ti totéž. Práce s dechem a vědomé zklidnění mysli totiž umí dělat divy. Třeba zastavit panický atak, ke kterému teď mnozí z nás nemívají úplně daleko.

Nicméně nevím, jak u tebe, ale můj prakticky veškerý čas stejně spolkne péče o dítě a o muže na homeoffice, každodenní vaření a následný úklid všeho, co Justýnka během vaření stihla vykrámovat a podobně. Takže celý výše uvedený seznam je spíš seznam přání, na co bych chtěla, aby mi zbyla trocha času.

Ale i tak je to svým způsobem nádherný. Jsme totiž daleko víc pohromadě než jindy. Takže náročný. Teda nádherný!

Tak hodně zdraví a drž se!

S láskou 

Jina

Proč mi Horal nekupuje květiny?

Proč mi Horal nekupuje květiny?

„To není fér, ostatní ti můžou dávat kytky a já ne,“ postěžoval si tuhle Horal, když jsem od jeho rodičů dostala pestrobarevný puget, poděkovala za něj a se zalíbením do něj zabořila tvář.

Jenže tak to není. Jsem šťastná, když mi dá Horal květinu. Ale ještě šťastnější jsem, když ví, že květiny z konvenčních zdrojů jsou jako maso z velkochovů. A že to není můj šálek kávy.

Květinový průmysl totiž patří k těm s největší ekologickou stopou. Květiny se pěstují v obrovských monokulturách, které postrádají biodiverzitu, sezónnost i lokálnost, a tudíž si žádají masivní chemické ošetřování a hnojení, umělé světlo a teplo a na závěr drahý transport na druhou stranu světa. A po tom všem se nám chvilku líbí a do týdne je po nich. Smutný příběh.

Takže jaké květiny mě potěší?

Volně rostoucí. Když mi Horal na procházce zastrčí sedmikrásku do drdolu, jsem dojatá víc než z kytice za tisíce.

Lokálně a sezónně pěstované. V Čechách se tento trend čím dál víc rozmáhá a já mu maximálně fandím. Květináři jako Kytky od potoka, Květinové lahůdkářství, Divoké kvítí nebo Verbascum florist vážou nádherné kytice z lučních květin, jejichž pěstování nejenže nezatěžuje životní prostředí, ale navíc vytváří domov pro pestrá společenství hmyzu, který je jinak z naší přírody vytlačován.
A my máme rádi ty motýle!

Živé. S kořeny. Takové, které (pokud je nezahubím) mi budu dělat radost ještě dlouho. A při pohledu na ně si vždycky vzpomenu na toho, kdo mě jimi obdaroval.

A proč jsem teda nespustila přednášku o ekologických květinách, když jsem k MDŽ dostala tu krásnou kytici smutných květin?
Protože je mi potěšením, že si někdo vzpomněl, že bych mohla dostat květiny. I když mě ten člověk nezná natolik, aby znal můj postoj. Toho samotného gesta si cením.
A taky proto, že když už jsou u mě, to nejlepší, co pro tyhle květy mohu udělat je vážit si jich, pečovat o ně a těch pár dní se jimi kochat, co to půjde.

A Horal? Ten to vždycky nakonec nějak vymyslí. Většinou tak, že místo kytky přinese láhev prosecca. A to je beztak ta nejlepší kytice 🙂

Tak krásný den a přeji vám (zdravé) květiny nejen na MDŽ.

Jina

Pěstujme lásku

Pěstujme lásku

Co zasejeme, to sklidíme. Pěstujme lásku. K sobě, k druhým, k planetě. Amen.

Akvarel 30×40 cm. Brzy vznikla ještě druhá verze a obě budou brzy viset na zdech nových majitelů.
Mám z toho obrovskou radost, děkuji! 🙂

Nesněží…

Nesněží…

křupe jak tenký led
má neochvějná víra
že i letos přijde zima
posedět
vyprávět
do sněhu zachumlat svět

Tak jsem si to vygůglila. Říká se tomu environmentální žal nebo taky ekologická úzkost.
Ten neodbytný pocit, že je tady něco špatně, když nesněží ani na Vánoce, ani v lednu a dokonce ani v únoru.
A hlavně – ta depka, že s tím nemůžu vůbec nic udělat.

A to jsem si myslela, že zrovna já sníh k životu rozhodně nepotřebuju…
Tak kde se ten pocit bere?

Možná je to tím, že bych chtěla ukázat sníh Justýnce. Zažije ještě vůbec někdy bílé Vánoce?
Taky bych chtěla poznat, že přichází jaro, podle rozvodněných řek a tajících sněhuláků, a ne jen podle toho, že v cukrárně přibudou nové druhy zmrzliny.
Možná mě děsí, že nevím, co se stane s poli a sady, když je za celou zimu nikdo nepřikryje tlustou bílou duchnou, aby si pořádně odpočinuly.
A nebo už je jen tahle prapodivná, šedivá a ponurá zima trochu moc dlouhá.

Máš to taky tak? Taky cítíš tu podivnou bezmoc?
Tak dotěrnou, že málem zastíní i všechno to, co člověk má ve svých rukou. Třídění odpadu, nakupování v bezobalkách, používání přírodní kosmetiky a drogerie, vaření z bio potravin a oblékání se do pomalé módy.
Když to člověk takhle vyjmenuje, není toho málo. Nejsme tak bezmocní, jak si někdy připadáme. Jen na to nesmíme zapomínat.

Tak jo, jdu si dát meduňkový čaj a naplánovat s Horalem co nejdřív výlet do kopců. Tam prý toho bílého zázraku přece jen trochu je. To by v tom byl čert, aby mi nebylo líp. 🙂

Tak hezký zbytek „zimy“!

Jina

Motivace pro workoholika

Motivace pro workoholika

Táta se po dlouhé době, kdy pracoval z domu, znovu zabydluje v kanceláři. To proto, aby oddělil svůj pracovní a osobní prostor a mohl se doma uvolnit, odpočívat.

Moc mu to schvaluju. Až na to, že někdy bývá v kanceláři pěkně dlouho a nemá tam nikoho (čti: naši mámu), kdo by ho ohlídal, jestli si od toho sezení a koukání do obrazovky dá taky někdy pauzu.

Proto dostal k narozeninám „motivační obraz“, který namísto „no pain, no gain“, hlásá „projdi se, napij se, dýchej“. Dostal za úkol pověsit si ho někam, kde na něj od stolu uvidí, aby mu připomínal, že má čas od času udělat taky něco ne pro svou práci, ale pro sebe.

Bytová kavárna aneb PF 2020

Bytová kavárna aneb PF 2020

Zatímco loni jsem si namísto předsevzetí přála „jen“ zpomalit, vyčistit si hlavu a soustředit se na to podstatné v životě, letošní plán je o poznání konkrétnější.

Mé milé pardubické baristky prominou, ale tento rok chci být víc doma. Mazlit se s Justýnkou a Horalem, hýčkat si náš rodinný prostor, ladit si ho sezónní výzdobou a provonět ho domácím jídlem, bábovkou a dobrou kávou.

A pak si sem pozvat své blízké duše a uvítat je ve své Bytové kavárně – v bytě, který zdaleka není dokonalý (dokonce je tak nedokonalý, jak jen může starý pronajatý byt být), ale odráží naše duše. Protože tenhle pocit jsem dlouho nezažila a moc mi chybí.

Zatím se mi to daří a za ty první dva týdny roku 2020 jsem přivítala víc návštěv než za celý minulý rok. Tak se stav na kafe. 🙂

A šťastný nový rok!

Jina

Udržitelné Vánoce: Tipy na dárky z domácích zdrojů

Udržitelné Vánoce: Tipy na dárky z domácích zdrojů

Původně měl tohle být článek s tipy na ekologické a minimalistické dárky, ale vzhledem k tomu, že mám opět skluz s jeho vydáním a Vánoce se nezadržitelně blíží, stal se z něj spíše článek s last minute dárky. A to, že jsou navíc často eko, domácí, bezodpadové a nízkonákladové, to už je spíš takový bonus.

  • Vlastnoručně namíchaný bylinkový čaj
  • Ořechy v medu
  • Domácí bylinkové pesto
  • Voňavé mýdlo (domácí nebo od drobných českých výrobců)
  • Směs koření na svařák
  • Domácí granola
  • Sušené ovoce nebo marmeláda
  • Sklenice pickles
  • Levandulové pytlíčky
  • Směs na muffiny (esteticky navrstvená ve sklenici)
  • Pokojová rostlinka (namnožená z tvé vlastní)
  • Dóza domácích perníčků
  • Kvalitní kafe nebo čaj
  • Ručně vyrobený zápisník ze zbytkového papíru
  • Bylinková sůl (do jídla nebo do koupele)
  • Svíčky z včelího vosku nebo sóji
  • Sáčky na ovoce a zeleninu ušité ze staré záclony
  • Vlastnoručně namalovaný obraz
  • Vstupenky do divadla/na koncert
  • Poukázka do kavárny nebo knihkupectví
  • Vlastnoručně nakreslené omalovánky
  • Poukázka na společně strávený čas dle výběru obdarovaného
  • Poukázka na konkrétní služby – vaření, hlídání dětí, úklid a jiné 😉

Dáváš svým blízkým podobné dárky? A jak řešíš dárky na poslední chvíli?

Tak šťastné a veselé ❤️

Jina

Óda na spánek

Óda na spánek

Ó, spánku
mocný spánku 
ty vskutku umíš velké věci

Činíš děti spokojenějšími
matky krásnějšími
počasí slunečnějším
plíny voňavějšími
dětský pláč méně srdcervoucím
pošťáky dochvilnějšími
hluk za oknem méně hlasitým
dobře míněné rady snesitelnějšími
hromadu prádla menší 
sousedy milejšími
kávu lahodnější
a cukr zbytečnějším

Ó, spánku 
mocný spánku 
ty děláš život lepším
než nejlepší instagramový filtr.
Pivoňky

Pivoňky

Pivoňky. Linoryt, který jsem v červnu vyryla, v červenci natiskla, v srpnu dala mamce k narozeninám, v září si ho vyfotila a v říjnu postuju.

Ale co, lepší pozdě než nikdy, ne? 🙂

#longtermproject

Na porod tě nikdo nepřipraví. Nebo jo?

Na porod tě nikdo nepřipraví. Nebo jo?

Dva měsíce uběhly od chvíle, kdy jsem nad vodní hladinu vytáhla to malé měkké tělíčko a za nevěřícného “Panebože! Panebože!” se pokoušela vstřebat fakt, že mám dceru. Že jsem máma.

Co se na porodním sále dělo od té doby, si vybavuji jen matně, protože můj svět se v tu chvíli smrsknul jen na ty dvě nádherné oči, které v šeru hledaly můj pohled stejně lačně, jako malá pusinka zdroj mléka. Zrodila se láska, jakou jsem si do té doby jen stěží umělá představit.

Jsou to dva měsíce, co se nám v životě odehrál ten největší zázrak lidského bytí, a jsou to dva měsíce od chvíle, kdy jsem já prošla poslední fází transformace z dívky v ženu. Z dcery v matku.

Porod je přechodový rituál, tajemný a obávaný jako málokterý jiný. Definující a definitivní. Je nevyhnutelný, a přesto se na něj nemůžeš dostatečně připravit. Je jedno, kolik porodních příběhů vyslechneš, kolik příruček přečteš, kolik dobře míněných rad dostaneš. Jak bude probíhat právě ten tvůj, ví jen někdo tam nahoře, a možná ani on ne.

A přesto – co když máme moc ovlivnit to, jak se naše děti narodí? Co když nemusíme být jen pasivním “divákem” toho, jak je někdo cizí dostane z našeho těla na světlo?

Se vší pokorou a vděčností uznávám, že jsem zažila krásný porod. A neříkám to proto, že se chci pochlubit. Říkám to proto, že podobnou zkušenost přeji každé ženě, která se rozhodne přivést na svět nového člověka. Říkám to proto, že jestli ti to byť jen trochu pomůže zažít vlastní porod tak, abys na něj vzpomínala a láskou a něhou, má smysl o tom mluvit. 

Protože děsivými příběhy z porodních sálů se to kolem nás jen hemží a strach plodí další strach a ten zas další děsivé příběhy.

Tohle jsou ti, kdo mi pomohli projít do světa matek bez traumat a poranění na těle i na duši. Tohle jsou ti, komu patří můj nekonečný dík za to, že má Justýnka našlápnuto do života o něco lépe než většina z nás a našich rodičů. 

Jemné zrození a jejich kurz hypnoporodu

Jakkoli šíleně ten pojem zní a jakkoli to opravdu není pro každého, hypnoporodní techniky dokáží zázraky. Stojí na co největším uvolnění a procítění vlastního těla. Na následování neomylných instinktů, které nám ženám příroda zakódovala do DNA. Na důvěře, že naše tělo pracuje pro nás, ne proti nám. Jejich součástí jsou hluboké relaxace, odblokovávání strachu a afirmace, které na vědomé i podvědomé rovině pomáhají upevnit sebejistotu a navodit vnitřní klid. 

Díky kurzu hypnoporodu jsem získala odvahu převzít kontrolu nad tím, co se se mnou a mým dítětem děje a bude dít. Ujistila jsem se, že porod nemusí být příšerný zážitek, a to ani ten první. Získala jsem spoustu informací o fyziologii porodu, o standardních postupech českých porodnic i o tom, jak se k nim můžu a nemusím postavit. A taky jsem se díky afirmacím po dlouhém období nespavosti konečně pořádně vyspala. 🙂

Děkuji tedy společnosti Jemné zrození za to, že bojují za lepší porody pro nás a naše děti. A děkuji Gábi Švadlenkové, která s vášní a nadšením vedla náš kurz a která mi pouhý měsíc před porodem poskytla naprosto zásadní informaci o vaně v havířovské porodnici. Nebýt jí, všechno mohlo být jinak. Děkuji.

AniBall

O AniBallu jsem sice věděla od počátku, ale nepovažovala jsem ho za něco, co potřebuji. Vlastně jsem se tak trochu bála, že díky němu zjistím věci, které raději nechci vědět. A z části to byla pravda. Když nafoukneš balónek na rozměr průměrné dětské hlavičky, přejde tě smích. Ale po pár cvičeních (o moc víc jsem nestihla, protože jsem si ho pořídila až těsně před porodem) najednou zjistíš, že spíše než o velikost jde o techniku. A právě tu tě AniBall naučí. Respektive alespoň z části nastíní. A na porodním sále, jako když najdeš. Takže za mě ano. Děkuji. 

Porodnice Havířov a jejich porodní vana

Pár dní po porodu se mi Horal přiznal, že googlil (jeho oblíbená činnost) porody do vody a věděl o všech rizicích, která s sebou vana nese. Ano, prý existují.

Já je nehledala, stejně jako jsem nehledala rizika porodu na souši. Kdybych totiž měla jít rodit s myšlenkou na všechno špatné, co se může stát, nejspíš bych si radši ten obří pupek nechala už napořád. 

Namísto toho jsem do vany lezla s tím, že když mi v ní bude dobře, zůstanu, a když ne, vylezu. A nevylezla. Protože ta teplá voda v momentě, kdy už jsem se třásla vyčerpáním a císařský řez mi začínal připadat jako docela dobrý nápad, způsobila takovou úlevu a uvolnění, až se mi chtělo brečet blahem. A kromě silného analgetického účinku se dostavil taky účinek indukční, takže jsem si ve vodě dlouho nepobyla a malá byla do hodiny venku. Až si říkám, že kdybych si do vany vlezla už doma, mohla jsem si těch 25 hodin ušetřit. Třeba příště 🙂

Za sebe osobně porod do vody rozhodně doporučuji. Je hladší, méně bolestivý (si myslím) a máš ho mnohem víc ve vlastní režii. Pokud o to samozřejmě stojíš.

A co se týče porodnice – její přístup je naprosto zásadní, i když všude záleží především na konkrétních lidech. Havířov mě moc mile překvapil, přiznám se, že jsem na Ostravsku čekala spíše konzervativní přístup. A i když jsem byla teprve šestá, kdo vanu vyzkoušel, a logistika celého procesu ještě určitě zaslouží poladit, moc nám to pomohlo. A za to děkuji.

Naše porodní asistentky

Mít u porodu vlastní porodní asistentku mi dlouho připadalo jako zbytečný luxus. Teď mi to připadá jako luxusní nezbytnost. Porodní asistentka je přesně ten člověk, který tvé idylické představy postaví na zem, protože ví, jak to v praxi chodí. A je to taky člověk, který ohne systém, zatahá za ty správné nitky a udělá ti to celé co nejpříjemnější a nejsnesitelnější. Je totiž “na tvé straně”. Je to pravděpodobně jediný člověk, který si přečte tvůj porodní plán, a pokud máš velké štěstí, pomůže ti nakonec i s kojením.

Mé velké díky patří porodní asistentce Pavle Kasparkové, která nás měla k porodu doprovodit, ale trefili jsme se jí do jediného termínu, kdy nemohla.

A ještě větší díky patří Katce Konderlové, která se nás ujala ve chvíli, kdy už jsme byli v procesu, a přestože jsme se vůbec neznali, dokázala nám vytvořit natolik důvěrnou a intimní atmosféru, že jsem měla pocit, jako by to takto mělo být od začátku. Její služby doporučuji všemi deseti. Díky moc.

Horal

Výtah v porodnici – před

Nedávno jsem slyšela názor muže, že být u porodu je sice zajímavé, ale že je to ženská záležitost a chlapi tam podle něj nepatří.

Horal by s ním dřív možná souhlasil, ale zkus se ho zeptat teď a řekne ti pravý opak.

Díky kurzu hypnoporodu se z pozice “hlavně si nezapomeň svačinu” dostal do pozice ochránce a opory zdaleka ne jen morální. Věděl, co a jak chceme, a byl připraven se za nás rvát. Věděl, co uvidí, a chtěl u toho být. A i teď, když je to za námi, se k Justýnčinu zrození často vrací a je na nás hrdý. Je v tom totiž s námi na sto procent už od prvního okamžiku. A to se počítá.

Děkuju, můj milý.

Výtah v porodnici – po

Je to o hlavě 

Můžeš přečíst všechny knihy světa, mít tu nejlepší asistentku a ty nejpřívětivější podmínky, ale pokud budeš mít v hlavě blok, zablokuješ se celá. Jestli se bojíš bolesti, máš chorobný strach z komplikací nebo jsi přesvědčená o tom, že “jsi špatný porodní typ” a dítě na svět zkrátka nepřivedeš, tvoje tělo poslechne hlavu a ty budeš mít problém. Vyhledej pomoc, mluv s někým o svém strachu a cíleně a vědomě ho odbourej. Ze všeho nejvíc je to totiž o tvé hlavě. Pokud budeš přesvědčená, že porodíš koncem pánevním bez zásahu lékařů, tak porodíš. 

A naopak – pokud to máš tak, že se ráda a s důvěrou vložíš do rukou odborníků, i to je naprosto v pořádku. Netlač se do ničeho, v čem by ti v hloubi duše nebylo příjemně. Všechny způsoby porodu jsou legitimní, pokud je ti v tom dobře. O to jde především. Protože pokud je dobře tobě, je velká šance, že bude dobře i miminku.

Sečteno a podtrženo, buď jsem neskutečný klikař, anebo to funguje. A pokud, stejně jako já, věříš, že štěstí přeje připraveným, zkus to taky.

Výsledek bude v ideálním případě pořád stejný – zdravé miminko ve tvé náruči – ale jak říká klasik, i cesta může být cíl.

Hodně štěstí!

P. S. Tenhle článek původně začínal slovy: „Je to přesně týden…“ Toliko k volnému času v mateřství 😀